Festival Povaleč

Evil Nine z Brightonu patří k ikonickým jménům britské elektronické scény. Duo Tom Beaufoy a Pat Pardy už od konce 90. let míchá breakbeat s electrem, rockovou syrovostí i bassovou energií. Evils jsou autory hitů jako Restless nebo Crooked, ve kterém hostoval Aesop Rock. Jejich sety jsou intenzivní, žánrově otevřené a vždy postavené na silném groovu. Jdou od klubové euforie po temnější a špinavější polohy až k skoro rockovým vypalovačkám.

Acid Row je kapela na pomezí stoner rocku a grunge, která střídá psychedelické pasáže s hutnými riffy i přímočařejšími, metalovějšími nebo i punkovými momenty. Od roku 2012 jsou skoro neustále na pódiu – koncertování je zásadní součást jejich existence. Je to znát i naživo, kde se potkává velká energie se sehraností kapely. V posledních letech na sebe upozornili mimo jiné albem Poisoned Mind, oceněným Cenou Anděl.

V Berlíně usazená psychedelická kapela má kořeny ve slovanském a keltském folklóru.
Jejich živá vystoupení jsou intenzivní, fyzická a hluboce propojená – vtahují publikum do společného transu svobody a uvolnění. Koncertují po celé Evropě, dvakrát hráli na festivalu Glastonbury. Minulý rok vydali album The Buzz plné přátelství, lásky a živé energie, kterou šíří po celém světě. Nahráli ho analogově a živě ve vlastním berlínském studiu Sundown Studios.

foto: Dominik Friess

Asi netřeba představovat. Rodák z Karlových Varů se DJingu věnuje už od konce 90. let. Je nedílnou součástí páteční noci na festivalu Povaleč a každý rok na něj po hraní čeká zástup fanoušků (a fanynek) s žádostí o společnou fotku. Akirův záběr zahrnuje všechny polohy DnB od klidného liquid funku po moderní taneční sound, techstep nebo neurofunk. Ale pravidelně hrává i bass music, UKG a breaks.
"I ran to a tower where the church bells chime
I hoped that they would clear my mind
They left a ringing in my ear
But that drum's still beating loud and clear"

Tvorba v Praze usazené hudebnice a režisérky Karoliny Beranove je měňavá a pestrá. Se svou kapelou dokáže ohromit vášní i sebevědomím, zároveň dojmout křehkostí a upřímností. V EP My Movies, kde zrcadlí život filmařky, nás vyzývá, abychom se stali hlavními hrdiny vlastního příběhu.

Poprvé se na Povalči představí kapela, která byla kultovní už před 20 lety, když tenhle festival ještě ani neexistoval. A nyní čerství držitelé ceny Anděl vystoupí v sobotu na Áčku, hlavní stagi, aby všem ukázali, zač je toho post-metal.
Lvmen jsou už od devadesátých let synonymem pro ryzí temnotu. Jejich tvorba je pečlivě vystavěná koláž emocí, ticha a náhlých zvukových explozí. Samply z Markéty Lazarové a dalších klasických filmů rozbíjejí repetitivní pasáže, které uvádějí posluchače do transu, jen aby je následně rozdrtily masivní hradbou kytar.

Pětičlenná kapela vyniká intimními vokály a podmanivými texty i barvitou instrumentací a nebojí se mísit žánry. Zkušenosti s koncertováním mají nejen z českých a slovenských klubů, ale pravidelně vystupují i v zahraničí.
Po EP Strange Shaped Flowers, kde kombinují vlivy folku a americany, následuje elektroničtější EP Silver Thing a loni vydané debutové album Tell Me When You Pass The Sun. Na nové desce se snaží propojit různé polohy, které vystřídali na minulých nahrávkách, a zaznamenat energii aktuální sestavy.

foto: František Javorský

Irena Troupová / soprán, Jiřina Marešová / varhanní pozitiv

Hvězdné matiné plné barokní hudby a improvizace.

Music for a while… hudba kratochvilná, hudba pro potěšení, pro laskavou útěchu a povzbuzení, hudba lkající i jásavá, hudba schopná vyjádřit každou emoci, kladnou i zápornou. Umí vyzpívat hněv i žal, radost i tiché usebrání. Rozeznívá noty, které složili dávní mistři a dává prostor pro vlastní pojetí, dotváření ozdobami a improvizací.
Nechte se unést hudbou Henryho Purcella, Claudia Monteverdiho, Girolama Frescobaldiho, Claudia Meruly a dalších. Mezinárodně uznávaná sopranistka Irena Troupová a přední česká varhanice Jiřina Marešová představí barokní evergreeny v přísně stylovém i improvizačním hávu, passacaglia, ciaccona, ground, a hlavně celá škála emocí.

Vítejte v kouzelném světě barokních skvostů!

Irena Troupová
Přední česká sopranistka Irena Troupová si vydobyla mezinárodní renomé nejprve na poli historicky poučené interpretace staré hudby. Od 90. let, kdy žila v Berlíně, vystupovala na podiích celé Evropy, spolupracovala s T. Hengelbrockem, H. Armanem, J. Riffkinem, ansámblem Orpheon, La Morra ad., v ČR pak s J. Tůmou, B. M. Willi, se soubory Ensemble Tourbillon, Musica Florea, a mnoha dalšími. Svůj záběr postupně rozšířila o romantickou a moderní písňovou i operní tvorbu. Vystoupila v cyklech FOK, České filharmonie i PKF s dirigentem J. Hrůšou, opakovaně na festivalech Pražské jaro, Janáčkův máj, Concentus Moraviae aj. Podílela se na mezinárodně oceněné nahrávce opery B. Martinů „Le jour de bonté“ pro label Arco Diva, u něhož vydala též komplet písní Viktora Ullmanna (Schwer ist’s, das Schöne zu lassen), orchestrální písně Geraldiny Muchové a komplet písní Hanse Winterberga. Ráda experimentuje s hlasem a proto též spolupracuje i se soubory pro soudobou hudbu (BCO s P. Šnajdrem, Orchestr BERG, Prague Modern, Ostravská banda ad.) a se soudobými skladateli – M. Kopelentem, J. Duškem, P. Koeszeghym, M. Štědroněm, P. Kotíkem a mnoha dalšími. Věnuje se též odkazu meziválečných autorů (Schulhoff, von Hannenheim, Herschkowitsch, Klein, Krása ad.) na koncertech doma (recitály na festivalech Pražské jaro, Věčná naděje ad.) i zahraničí (Bayreuth, Berlin, Mnichov, Vídeň).
Irena Troupová vyučuje v současné době na JAMU na Katedře varhanní a historické interpretace a je vyhledávanou lektorkou na mezinárodních kurzech staré hudby.

Jiřina Marešová
Vystudovala varhany na Konzervatoři v Praze (prof. Josef Popelka) a na Hudební fakultě AMU Praha (doc. Jaroslav Tůma), pokračovala i na Hochschule für Musik und Theater Hamburg u prof. Wolfganga Zerera. Doktorský titul získala na AMU. Jiřina je uznávanou specialistkou na barokní hudbu, historické nástroje a varhanní improvizaci – což ji v roce 2004, coby jedinou finalistku ženu, vyneslo výrazné ocenění na soutěži v Schläglu. V roce 2006 se probojovala do semifinále soutěže Pražské jaro.

Pedagogicky působí na AMU a PedF UK a aktivně se podílí na výuce i v rámci České filharmonie. Koncertně vystupuje na předních festivalech (Smetanova Litomyšl, Český Krumlov) i v řadě dalších koncertních cyklů, spolupracujíc s Collegiem Marianem, Ensemble Damian, Musicou Floreou a dalšími ansámbly. Nahrává pro Český rozhlas a Českou televizi.

Svou tvorbu obohacuje o improvizační projekty propojující hudbu s výtvarným uměním, tancem či literaturou (Malý princ, Chrám plný květů, Kafkova Proměna, Křížová cesta ad.).

Jejich hudba je jako rozsypaná mozaika, kterou někdo znova poskládal a ve výsledku působí ještě líp než na začátku. Bratia Vojdi milujou a vytváří propletené kompozice, přelévající se motivy a netradičně rozlámané rytmy. Všechno to sedí do sebe jako ozubená kolečka v hodinovém stroji. Různě velký, různý počty zubů, ale funguje to. Math rock, indie, prog rock nebo shoegaze – zhruba tak by to šlo škaltukovat. Experiment, instrumentální hlučné plochy, sebeironie a nadhled. Ideální záležitost pro ty, kdo rádi vyhledávají hudební originalitu a nebojí se syrovosti.

Člověk s prapodivným jménem a ještě prapodivnějšími texty, který se vymyká všem představám o tom, jak by se měl rapper chovat, vypadat a mluvit. Originalita a nepředvídatelnost, to je MC Gey.
Jakub Rafael, český rapper, básník, grafik, ilustrátor a spisovatel, se proslavil ve skupině Actionday Crew a na labelu Ty Nikdy a získal dvě Ceny Anděl za rap. Jeho texty vynikají výraznou obrazností, černým humorem a častým využitím dvojsmyslů i vulgarismů. Otevírají kontroverzní témata, obsahují odkazy na hiphopovou scénu a kritizují maloměšťáctví, předsudky i prázdné fráze.