Festival Povaleč

Už jsme doma (UJD) je česká avantgardní rocková kapela hrající od roku 1985. Stylově je lze těžko charakterizovat: UJD v sobě kombinuje intelektuální punk, slovanskou hudební provokaci, africké rytmy, orchestrální punk, funky, ska, gregoriánské chorály, avantgardní melodie, disharmonii, korozi, epileptické a chaotické rytmy – a mnoho dalšího…

Hudebnice, které se povedlo odstřihnout se od svojí vlastní minulosti. Citlivá, ale ne křehká - taková je nová nahrávka Amelie. Dostala totiž vztek a podomácku poskládala, z metalových samplů a útržkovitých záznamů, mocnou desku. Ten vztek je nejvíce vidět v nejpalčivějších momentech alba, kde Siba ukazuje, jakou emoční daň platíme za to, když se chováme tak, jak se od nás očekává. Poetická vyznání o odhodlání naplnit mužská očekávání přehlušuje jekot plný vzteku a vyčerpání.

Francouzi Moaan Exis se v plný síle vracej na Povaleč a přivezou s sebou mocnou dávku industriálního metalu v kombinaci s přímočarou a značně agresivní elektronikou. Naservírujou syrovou energii rezonující tělem i myslí. Ponořte se do očistnýho hluku, nechte se unést drásavejma emocema. Je to hudba, která boří řád a vybízí ke kolektivnímu transu na vlnách chaosu. A pak možná přijde katarze.

ILYHB jsou pražská indie-popová kapela s anglickým texty, která už nějakou dobu objíždí zahraniční festivaly. Jejich hudba balancuje mezi euforií a melancholií a texty odrážejí společenské dění. Způsob tvorby a přemýšlení nad hudbou je pro kapelu zásadní. Přestože se členové kapely ve svém novém albu Don’t look when I’m changing zamýšlejí nad tím, jak se mění, něco přeci zůstává: energické kytary, agresivní syntezátory a výrazné melodie.

Cringe Prince není princ, ale král. Tečka. Jeho atmosférické funky samply vás přinutí rozvlnit celé tělo; jeho mnohdy improvizované verše plynule přecházejí od zamyšlené melancholie do režimu rychlopalba. Ať už je tématem jeho textů kritika současné společnosti, nebo jen rozverný nápad pobodat Feriho, vždy zůstává autentický, aktuální, dokonale srozumitelný, a hlavně návykový. Takže jestli ho neznáte, přijďte si pro první dávku zdarma.

Pražský rapper Pain alias Malej Zee z uskupení DOTS je jednou z nejvýraznějších mladých tváří tuzemského rapu posledních let. Rap a grime mnohdy položené na tvrdých drum'n'bassových beatech a k tomu Painův kulišácký úsměv.

Berta a jeho přátele není potřeba povalečskému publiku zevrubněji představovat, koneckonců to naše ceské moře brázdí už skoro deset let. No a nyní konečně připlují šířit svou pozitivní energii do Valče! Výskám si: Ejchuchu!

foto: Šima Müllerová

Tohle německo-britský uskupení má potenciál nám ze stage udělat kůlničku na dříví. Breakbeatová nálož v podobě live DJ setu v kombinaci s živýma bicíma a hlasitýma vokálama. Rozhodně si nenechte ujít tyhlety blázny, nářez to bude zlej.

Experimentální rap s nášlapem do tvrdý elektroniky. Divadlo. Show. Pohyb. Hype. Dvě entity, ale energie za tři. Nebo šest. Když to neni nahlas, tak to prej neni dobrý. Jenže to nikdy nikdo neslyšel. A když je to mega nahlas, je to mega dobrý. Zahřátí tvejch prokřehlejch rukou o hořící Kapitol. Žádná crew, ale dvouhlavej palcát. Či řemdih. A když se člověk probere, má dost a zároveň by prosil přidat.

Má přiznaně arogantní tón, ironické sebeparodující texty reflektující současnou společnost a hudbu spojující hyperpop, rap i folk. Poslední album Nesu Oheň je podle něj pro lidi, co sedí na lavičce a pijou alkohol jen proto, aby se opili. Jeho rychlý tempo způsobuje trans, ale když se člověk zaposlouchá do slov, zjistí, že Mat213 nostalgicky vzpomíná na poslední hezký léto, nebo spílá politikům za města, který nejsou stavěný pro lidi. Hyperpopovej outsider, co dělá hudbu pro lidi, který se jako lidi cejtit nechtěj. Smutnej kluk, co svojí citlivost i melancholii schovává za absurdně tragikomický texty, protože kdyby přiznal, že to myslí vážně, asi by se cejtil trapně.