Povaleč na Facebooku Povaleč na Twitteru Povaleč na Instagramu Povaleč na Nyxu

Elektro, rap, metal i pop... co vás na Povalči čeká?

06. 06. 2023

Jedním z poznávacích znamení Povalče je žánrová různorodost. Téhle tradice se festival nezbavuje ani letos. Klasikou je i snaha o oslovování zahraničních jmen, která dokážou zčeřit vody rybníčku tvořeného všemi známými českými kapelami. Když to všechno zobecníme, je za tím vším snaha klást důraz na ne tolik osvědčené interprety, ale na neokoukané, ale (přinejmenším) neméně aktuální a hlavně hudebně zajímavé projekty. Letos je tomu tak možná víc než kdy dřív. Na co se třeba můžete těšit?

Jedním z headlinerů letošního ročníku je Lenka Dusilová, která se představí v duu s producentem Aid Kidem (Ondřej Mikula). Repertoár jejich společných experimentálně laděných koncertů je postaven na oscilaci mezi Lenčinými vybranými skladbami a Aid Kidovo elektronickými a ambientními hudebními krajinami, které v tomto speciálním koncertním spojení dokážou zprostředkovat silný zážitek. Trochu podobný vibe budete pravděpodobně moci zažít na koncertě o poznání mladšího producenta vystupujícího pod jménem badfocus. Meditating while raving je jeho posledním albem, které ukrývá jedinečný hudební svět kombinující různorodé elektronické žánry.

Dalším zajímavým vystupujícím je bezpochyby Miss Petty. Drag Queen, fanoušek všech příchutí popu, a zároveň performer, který dělá hodně pestrobarevnou hudbu. Ta vychází z MTV scény nultých let, však asi poznáte vlivy takových postav globálního popu jako jsou Shakira, Madonna, Natalia Oreiro či Britney Spears. Přenesením těchto vlivů o dvacet let dál vzniká mozaika barev, stylů, emocí. Možná to není pro každého, ale kdekdo to bude milovat. Ať už jako guilty pleasure, nebo otevřeně, přiznaně. A to je jedním z cílů Miss Petty – aby se nikdo nemusel stydět za to, čím je, jak vypadá a co se mu líbí. Ať už v hudbě, nebo v životě obecně.

Z hlubin slovenského undergroundu vystřelili na vrchol alternativní scény. Rychle a zběsile. Psala se léta covidová a na Slovensku Aristotelés a Einstein založili kapelu. První tracky nahrávali na sluchátka v kavárně a nevěděli, jak hrát koncerty. Poměrně rychle se to ale naučili a teď milujou velký stage. Nepředvídatelné složení vystupujících a nespočet množství politických narážek vynáší živáky Berlin Menson na hodně vysokou úroveň. A i další kapela je mess. Z bývalých Sunshine, Clou, The Prostitutes a Wild Tides vznikli FVTVRE. Hardcore, punk i nostalgie bez retro nádechu. V řízené zvukové i strukturální anarchizaci se valící zlost a vzdor. Intenzivní. Bez předeher a mazlení na konci, minuta čtyřicet s ostrým nástupem a ostrým koncem. Co se nestihne do dvou minut, to nemá smysl. V dnešní uspěchané době nic na škodu.

S tím kontrastují epické skladby s předehrami, mazlením na konci, ale i uprostřed  takové jsou zpravidla kompozice progresivně metalových Disillusion z Německa. Sami svou hudbou popisují jako "plavbu mezi hvězdy za novými vesmírnými konstelacemi tvrdého a těžkého zvuku". Jestli máte rádi nabroušené kytary a komplikovanější hudební žánry, je koncert Disillusion na Povalči něco, o co přijít určitě nechcete.

Třetí odstín kytar a další zahraniční návštěva. Kisu Min. Kapela z Polska hrající alternativní DIY všechno. Letos vydané album „City of the Revolution“ plné citlivé energie a polsko-anglických textů je ódou na Lodž a zároveň nenásilně odráží každodenní sociální témata. Jednoduše – indie kytarovka s osmdesátkovými synťáky at its best.

Jakej žánr v tomhle úvodním výčtu ještě chybí? No jasně, rap. Ani na ten Povaleč nezapomíná! Jedním ze zástupců je slovenský umělec, který sám slovenský ani český rap neposlouchá. Čavalenky Záhorským nářečím rapuje o tom, co prožil; o životě nejen v Holíči, kde chce strávit celý život. Jeho texty jsou politické a odrážejí náročnost života v současné slovenské společnosti. Drogy, exekuce, rasismus. Všechny texty má v hlavě a jen nějaké na papíře. Rapuje pro sebe, nemá trému a v Praze poprvé viděl metro. Syrový a dobrý.

Tak co, už se těšíte na žánrový mix a objevování nového a zajímavého? My dost. A bude toho víc!


foto: Alena Vasylenko