výstava: MÍSTA

Poslední dva roky nás naučily být sami. Budovat si vlastní, uzavřené mentální i fyzické prostory a na základě vlastního uvážení se rozhodnout, koho dalšího do nich pustíme. Naučili jsme se více vnímat věci okolo nás. To, co nám dříve přišlo každodenní a běžné, se najednou stalo svátečním. Jako by se neustále opakující momenty staly nevšedním a jedinečným zážitkem. Proto jsme se letos rozhodly výstavu udělat trochu jinak a podívat se na dobře známá místa pohledem člověka, který je vidí poprvé. Vytvořit prostor pro malé, individuální hry a zažít zákoutí valečského zámeckého parku v novém světle.

K letošní spolupráci jsme oslovily tři tvůrce, kteří ve své tvorbě kontinuálně pracují se site specific instalací jako křehkou spojkou mezi umělcem, divákem a okolní krajinou. Jejich performativní objekty a instalace nabízí možnost individuální interakce a každý návštěvník tak jejich přítomnosti může využít podle vlastního uvážení. Markéta Oplíštilová se letos rozhodla propojit poetiku ústřední kašny se svým specifickým způsobem vyjádření a podělit se s ostatními návštěvníky o radost ze společné tvorby. „Subtilní dřevěná konstrukce zobrazuje ojedinělý svět, neviditelný prostor v nás samých. Můžeš sám rozhodnout, zda vytváříš pouze svůj vlastní vesmír, nebo k sobě pustíš někoho dalšího,“ vysvětluje Markéta. Instalace pod názvem TADY a TEĎ se neustále proměňuje podle přirozeného zapojení návštěvníků a dává jim možnost mentálního i fyzického propojení nejen s ostatními participujícími, ale také v rámci unikátního okolí. S principem budování vlastního prostoru a opuštění zaběhlých myšlenkových schémat pracuje i Jan Fabián. Vykročením z obecně uznávaného vizuálního pojetí uměleckého díla a jeho umístění mezi čtyři stěny galerie otevírá nové možnosti práce s kontextem okolního prostředí a fyzickou interakcí c dílem. „Tuto pojízdnou kompozici nelze vnímat jako sochu, ale jako impulz k další komunikaci nebo jejího vyústění,“ podotýká Honza. Návštěvníky nechává, aby sami rozhodli, jak s dílem naloží, zda se stanou jeho dočasnými obyvateli, nebo budou celý děj jen sledovat zpovzdálí. Za poslední instalací stojí tvůrčí tandem Adély Walthauserové a Jiřího Pitrmuce POSTCOMPOST, kteří si ke své realizaci vybrali prostor druhé kašny jako zástupce životadárného vodního elementu. Interakcí s vodní hladinou metaforicky odkazují k současným nejistým podmínkám a pomíjivosti lidské existence a zároveň k životní síle, kterou nám příroda poskytuje. Přehodnocují význam čistoty a stálosti a jemnými zásahy do krajiny komentují aktuální možnosti našeho přebývání.

Letošní výstava MÍSTA nabízí prostor pro vlastní tvůrčí realizaci bez pravidel a předsudků. Nemusíš být jen divákem nebo kritikem, můžeš se stát samotným tvůrcem. Neklaď na sebe zbytečné nároky, polož se do hry a užij si Povaleč z nové perspektivy.