Povaleč na Facebooku Povaleč na Twitteru Povaleč na Instagramu Povaleč na Nyxu

Do třetice znovu to dobré! Kapely potřetí!

01. 06. 2019

James Cole

“Já už nevím kudy jít dál, všechno jsem zkusil, všechno jsem hrál, motat se v kruhu mě nebaví, já chci dál, dál!” Byť můžeme vést debaty, zda v písni z roku 2010 James (čti Stanley Kuffenheim) mluví sám o sobě, nebo ne, je jisté, že tento text zrcadlí étos idiosynkratického rappera: chodit za hranice žánru (alespoň tak, jak je někdy zploštěle chápán v naší ušmudlané kotlince) a nepotkat minulého sebe v kruhu opakování již provedeného. Se strýčkem Ristem a s novým albem v roli ničitele měkkého a prázdného hip-hopování letos uvítáme na Áčku tuhle legendu, která za svou kariéru již několikrát ukázala, že mezi (nebo nad?) rybím smradem ghetto “tvrdosti” z předměstí a motivační introspekcí reklamy na energy-drinky neexistuje jen jedna jediná možná pozice, ze které se dá dělat rap.  “Je libo? …”, no, však zbytek už znáte.


The Atavists

Za velkou louží má syrová energická kytarová hudba (zvlášť ta, která se často hodí spíš do menších klubů než na stadióny) tradici jako nikde jinde. Nedá se říci, že by u nás někdy úplně chyběla, nicméně často sklouzávala do téměř sebe-parodické verze. The Atavists jsou uskupení, které trefuje s bezchybnou přesností ten “sweetspot”, kdy se z čiré energie nestává spektákl a kde ohulené distorce a zesilovače nejsou sebeúčelným nástrojem, jak tvrdit prostě jenom proto, aby to “mělo koule”. Naopak ve vás probouzejí niternou stránku - s nimi je to objevování svého staršího hudebního já, které touží po fackách syrovosti a ne po avivážovém zvuku rádií. Naživo tohle funguje naprosto jedinečně a silně vám doporučujeme se na tenhle kus autenticity přijít podívat. Hudebně se rozhodně nudit nebudete.


Jablkoň

Další z legend české scény, kterou jsme u nás dlouho chtěli přivítat, ale povedlo se to až (nebo snad už?) letos. Hudba dospívání i dospělosti. Kdo si nezpíval o Bářiných půvabných tvářích, když se Klára utápěla v slzách? A kdo by mohl zapomenout na Pepu, který byl pojítkem (ne)štěstí gymnazijního trojúhelníku? Hrátky se slovy a tématický rozsah široký jak paleta životních situací sama. K tomu ale také uhrančivě krásné skladby, které potkáte na posledních nosičích tzv. Půljablkoně. Další Áčková perla kterou si nemůžete nechat ujít.


Gumption

Rockabilly, jehož kořeny (respektive kořeny zpěváka Alana) můžete vystopovat do Alabamy v USA. Rock’n’roll, swing a další žánry v zábavné a technicky skvěle provedené syntéze. Sobotní odpolední program na Áčku tak odstartuje autentický kus čisté radosti a “odpočinku” při tanci. Špetka Jerry Lee Lewise a jemu podobných i na Povalči!


Ježíš Táhne na Berlín

Občas (zvláště některé ročníky) dochází ke konverzacím, které bychom si před vámi těžko obhájili: A: “Tohle na Povaleč prostě patří,” B: “Já vím, ale vždyť nemůžeme zvát každý rok ty stejný!” 
Nemůžeme. Ale kde by bez oddanosti některých umělců Povaleč byl? Byť byste asi těžko našli někoho, kdo by si s JTNB spojil slovo folklór a byť si za nimi asi nepůjdete skočit na vaši místní náves, bratři Skálovi jsou jeden z takových Povaleč “folklórů”. A to nejen kvůli tomu, že k nám jezdí už několik let, ale protože z mnohých na sobě nezávislých důvodů jejich moshpit způsobující koncerty do našich šapit prostě patří. Ruku na srdce: kdo si z nich neodnesl modřiny po celém těle? Komu jejich koncert nepřivodil pocity extatické euforie, po které se vám ještě ráno chce bezdůvodně křičet do všech neživých objektů, co ani nevypadají jak mikrofon? Při tomhle tažení vás prosíme o dvojí: dávejte na sebe pozor a buďte hodní na ostatní!


Good Times Only

Jeden z objevů Klubovnové scény, jehož cesty teď vedou i na Povaleč. Prorazili na rádiu Wave, natočili skvělý klip a připravují novou desku. Možná záměrně matoucí název ne úplně přesně vystihuje náladu, která na vás z téhle hudby čiší. Nostalgie, melancholie, ale snad i naděje. Parta sympaťáků, co se umí dostat blízko k vaší duši a odkrývat tam její skryté kouty. K tomu všemu to dovedou dělat v češtině, kterou umí používat v kontextu hudby velice šikovně. Patří tak do stále rozšiřující se enklávy kapel, které obnovují (byť třeba v novém hávu) české ‘písničkářství’. Přijďte jim za to naživo poděkovat!


Sketa Syn

Hádejte, kdo nemůže chybět! Po malé pauze se navrací vaše nejoblíbenější odpolední kapela minulé noci. Neobáváme se, že by šapito na Céčku v pátek ve dvě zelo prázdnotou. A už vůbec nebude nouze o povalečskou autenticitu! Nejlépe bychom vás nalákali, kdybychom sem prostě jen dali fotky z minulých ročníků. Problém je, že i oficiální fotografové při této kapele normálně “zapomínají” fotit. A tak vám nezbývá nic jiného, než letos z poledního Béčka přejít na Céčko, sundat černý brýle a přesvědčit se o tom, co vám tu povídáme na vlastní oči.

FACEBOOK

Aerbo

Některé pozvánky k hraní na Povalči jsou čistě zásluhou vašich doporučení. Na Aerbo bychom asi těžko natrefili, nebýt komentářů na fb, mailů či zpráv: “Tihle tam musí být.” O to větší radost pak přináší, když při poslechu takové kapely natrefíme na její demo, které není jako každé jiné demo. A ještě větší radost nám způsobí, když se na otázku “Přijedete?” z druhé strany sluchátka ozve veskrze entuziastická odpověď “YEEEEEEESSSS.” Řízením osudu tak tihle kluci se svojí hudbou otevřou Céčkový program celého festivalu. Věříme, že to nebude naposled, co o nich uslyšíte. I proto je nejvyšší čas užít si jejich koncert z prvních řad, protože na příští už se možná nedostanete...


HRTL

Půl království modulárních syntetizátorů a pár efektů k tomu. To přiveze král a zároveň expert syntetizátorového programování. Už jste někdy slyšeli, jak si lidé stěžují, že u elektronické hudby umělci vlastně nic netvoří? A tvořit nemusí? A už jste někdy viděli bubeníka, jak si jde do lesa porazit vlastní strom na konstrukci kopáku či vychová vlastní kozu, aby z ní udělal blánu na kopák? Asi ne. Tady ale můžete potkat někoho, kdo svůj zvuk postaví skutečně od každé frekvence a každé vlnové délky s péčí výrobce hudebních nástrojů. Tady se netvoří jen hudba, ale před vašima očima vyvstává celý nástroj jako takový. To všechno díky jednomu člověku, který tomu celému dává život.


One:AM

Objev minulého roku, který naplnil Pubstage v pozdních nočních hodinách a roztančil ji jako kdyby tam hrálo jedno z velkých jmen festivalu. Jedinečné spojení expresivních vokálů s elektronikou a kytarovými texturami. Dva kluci, co umí nejen skládat, ale i skvěle improvizovat. Jeden z “klubovějších” zážitků na festivalu, který vás ale přesto přenese do širokých a nekonečných plání hudebních emocí. Jedině na Pubstagi!


The Pau (PL)

I při zahraničních doporučeních jste se letos činili! Nebýt vás, The Pau bychom nikdy neobjevili. Polský sólo-projekt zpěvačky pro vás může být překvapením. Však kdo by čekal takovou energii, takový hlas a takový nářez? A těžké rytmy naplněné disonantními akordy. Nakonec vám ale dojde, že je její hudba součástí poctivé a široké punkovo-písničkářské tradice, jejíž dlouhé chapadla sahají i do našich východních zemí. Troufáme si ale tvrdit, že žádnou českou The Pau u nás nemáme, a proto je třeba si přijít poslechnout tu sousedskou!


Tanyny

Ne, tohle není “pouštěčka” na narozeninový oslavě vašeho mladšího bratra. Tohle je jméno, které si spojíte s temnými plochami a zastřenými samply, co se nesou na vlnách reverbu. Chatrč uprostřed ničeho, obklopená deštěm ušpiněných hajtek a odizolovaná pozůstatky dávno zapomentých arpegií. Vychází z ní elektronická nostalgie obutá do nového hávu. Továrna na elektronickou podmanivost vás mocným kopákem udupá do země. A nad vaší hlavou se pak jako pohřební marš roznesou zvuky šustících činelů.

Komentáře: